Měl jsem tu čest fotografovat mistra jógy (školy Aštanga) a bojových umění (Tai Chi) Sandeepa Desaie. Focení probíhalo dva dny v Bombaji a kromě skvělých snímků jsem si z toho já (mladý padawan ve fotografování) i učitel odnesli velkou zkušenost.
Cílem akce bylo zachytit veškeré asány formy Aštanga čili:
- Surya Namaskara A
- Surya Namaskara B
- Stojící sekvence
- Sedící sekvence
Učitel musel pro ukázku setrvat několik sekund v každé z 90 asán! Jak to mohl vydržet ve svých 55 letech, když fotografování zabralo tři hodiny?
Jako další cíl jsem si stanovil odstartovat kariéru profesionálního fotografa cestujícího po světě, aby zvěčňoval nevšední okamžiky (v tomto případě osoby).
Co myslíte, uspěl jsem?
Jak jsem si užíval fotografování druhých osob
Konečně jsem začal dělat smysluplnou a skutečně naplňující práci. Prací však nyní myslím něco, co nabídnete, přičemž výměnou za danou věc získáte určitou hodnotu. V tomto případě mě učitel jógy nabídl v Rišikéši pozvání do Bombaje, přičemž jsem byl osvobozen od nutnosti platit výdaje související s cestou (letenky, ubytování, stravování apod.) v rámci protislužby za fotografování.
Vždy jsem věřil, že radost nebo cokoli, v čem spatřujete jednoduchost a čirou krásu, si zaslouží být sdíleno bezplatně.
Příležitost předvést své dovednosti mě naplňovala báječným pocitem. Přestože někteří vidí fotografování jako bezmyšlenkovité ťukání na spoušť, zasvěcení chápou, kolik práce se ukrývá za naplněním dlouhodobých potřeb klienta. Proč „dlouhodobých“?
Z jakého důvodu probíhalo fotografování?
Učitel toužil snímky využít pro svou příručku a letáky, jejichž cílem bylo pomoci studentům jógy ve správném provádění asán (Nejsem si jistý překladem, můžeš to prosím zkontrolovat?) Úžasný projekt, co?
Očekával jsem nervozitu, ale opak byl pravdou. Stále jsem si totiž držel vědomí mé jedinečné schopnosti vyhledat a zachytit krásu každého okamžiku. Lhal bych, kdybych tvrdil, že akce proběhla zcela hladce. Veškeré problémy se však daly vyřešit díky dostupným nástrojům, zkušenostem a zvolené lokaci.
Proč jsem se stal „profesionálním fotografem“
Nemohu se nazývat expertem, jelikož za sebou nemám ani sto fotografických akcí. Označení „fotograf“ mi ale náleží právem. Několik lidí mi dokonce lichotilo, že bych mohl ty nejzdařilejší snímky nabízet k prodeji.
Práci fotografa považuji za složitou a náročnou na čas i soustředění. Ovšem jakmile dostanu uspokojivý honorář, dorazím kamkoli a vydám ze sebe to nejlepší.